3841
(přístupů od 17.11.2021)
ILUSTRACE – VYBRANÁ DÍLA
Už od dětství jsem ráda četla a ráda malovala. Chtěla jsem ilustrovat dětské knížky. Dospělí, které jsem považovala za autority, mi to rozmluvili, podobně jako učitelování a později studium rostlin. A nasměrovali mě nakonec na medicínu. Medicíně jsem se věnovala skoro dvacet let naplno a stále se jí věnuji ještě částečně. Více prostoru však dnes zaujímá moje tvořivá činnost, malování, práce s texty knih, violoncello, básně a další tvoření... V ilustracích jsem začala propojovat svět viděný očima dospělých, hmatatelný a reálný, se světem viděným očima dětskýma, světem bytostí moudrých i hravých, který vnímají a vidí převážně děti. Ten svět je však otevřený pro všechny...
Pojďte do něj vstoupit i Vy...
I Abraca cabra! • II Láska v sedmi nebích • III Já jsem louka I • IV Já jsem ... louka II • V Antonín a jeho svět • VI Moudrost života • VII Našich třicet let • VIII Zrození něžného blázna • IX Spoluhraní • X A přece rostu! • XI A stále rostu! • XII Hudební vody šumavské • XIII Na Šumavu se vracejí vzácní ptáci • XIV Babička oliva •
 | Abraca cabra!(aneb Za vším hledej kozu...) 90x60 cm, kombinovaná technika, 2022 Výtvarná podoba filmové performance Aude, Manifestu nového suprarealismu PRÁCE NA ZAKÁZKU, v soukromé sbírce Co je pravda, a co je iluze? Dare to dare! Najít odvahu hledat, vyjadřovat a žít sama sebe, svou skutečnou podstatu. | |||
 | Láska v sedmi nebích80x60 cm, olej, 2020ilustrace k románu ve verších Variace na Tzaru Jana Škrdlíka PRÁCE NA ZAKÁZKU, v soukromé sbírce Putování ze Země skrz imaginární svět Sedmi nebí, sedmi čaker, sedmi vztahů, které Poutníka učí a nabízejí nadčasová poznání, cestou sám k sobě. | |||
 | Já jsem louka I30x42 cm, olej, 2020ilustrace k Roku bezlesí, tematická soutěž NP Šumava oceněno 1. místem v kategorii dospělých Ráda tvořím, ráda si hraju. A jsem zvídavá, ráda se ptám. A ve chvílích ztišení zaslechnu někdy i odpovědi. Tentokrát se ptala Louka. Čím jsem já pro tebe? Louko, jsi pro mne úžasným prostorem, světem sám pro sebe naplněným mnoha formami života. Šťavnatou zahradu, co při dobré péči může kvést. Poskytuješ s láskou domov i výživu mnoha dalším bytostem. Jsi světem komunikujícím, nabízejícím hravý prostor svět plný krás a moudrosti života tomu, kdo přichází v dobrém, kdo se dokáže zastavit, v tichu jen tak být, všímat si a naslouchat. Když se umím dívat kolem sebe a dokážu aspoň na chvíli vnímat svět i dětskýma očima, mohu zahlédnout aspoň někdy některé z bytostí a bytůstek, které v louce žijí. Každé stéblo trávy, každá květina je vlastním mikrosvětem, zahradou nabízející potravu, úkryt i prostor pro život i pro hru mnoha dalším živočichům, bytostem i bytůstkám. Bytosti obývající louku jsou moudré, ale také hravé, plné radosti ze života. Louko, máš mnoho očí, mnoho uší. Mnoho srdcí v něm žijících bytostí. Pokaždé může vykouknout nebo něco sdělit bytost či bytůstka jiná.... Ale my, lidé, nepřicházíme pokaždé tak otevření, abychom je zavnímali. Při svých letošních toulkách šumavskými loukami jsme se vzájemně dotýkaly. Já a louka. Louka probouzela dítě ve mně a to vidělo svýma zvídavýma očima i to, co bývá skryté očím dospělým. Louka dýchala a žila. Dotýkala se mne stébly trávy šťavnatými kapkami ranní rosy, zářícími ve slunečních paprscích jako drahokamy, ukazovala se ve své barevné kráse kobercem z mnoha květin. Nabízela k poslechu koncert ševelení listů osiky v remízku i břízek a dalších stromů na jejím okraji, zpěvu ptáků s doprovodnými hlasy cvrčků a písničkou, kterou foukal na píšťalku tichounce větřík. Motýli tančili mezi květy a povídali si za letu. A povídali si i s květinami. A nejen motýli, ale i pestrobarevní brouci, včelky a čmeláci. Nikdo se nehádal, všichni se dokázali dělit o bohatství louky a současně ji zdobili. Housenky na listech klevetily nad šálkem čehosi. Kdoví, zda a jaké housenky mají kafíčko? Na stéblech trav dováděly travní víly; tanečnice po špičkách, provazochodkyně, baletky. Několik květinových víl si hrálo na schovávanou mezi stébly trávy, další se točily na kolotoči z pupavy, houpaly na houpačce mezi stébly trávy, povídaly si s květy, zdobily se, snily své holčičí sny, učily se žonglovat,... Některé víly žijí přímo v květinách či v nějaké konkrétní travině, některé se potřebují toulat loukou a bydlí chvíli na téhle trávě, chvíli na jiné. Bydlí tahle na bice? Nebo v sítině, suchopýru, v tomce nebo - v třeslici? Možná že ji hostí kostřava nebo lipnice? Anebo metlice, srha, psárka či bojínek? Tahle víla bude nejspíš Řebříčulka, tahle asi Kopretinka. Jestřábnička maluje květy těmi nejzářivějšími odstíny žluté a oranžové. Jé, a tady je Čičorenka, Chrastavčulka, Hvozděnka, Chrpulka, Zvonečkulka. Mateřídoušenka, Pcháčulka, Jetelenka, Jitrocelka, Hrachorenka, Máchelenka, Pupavěnka a Silenka se někam schovaly. Nebo že by také někde dál na louce malovaly i ony „své“ květiny těmi nejkrásnějšími odstíny? A tady si dvě víly Rosičky chtějí vypůjčit klíč od skřítka Vodohospodáře. Jestlipak už ten skřítek na polštářku z mateřídoušky tvrdě spí? Tenhle skřítek pečuje o to, aby louka měla vody tak akorát, aby byla ráno a večer šťavnatá rosou, květiny a traviny měly co pít, klíčem odmyká i prameny a pramínky. Některá louka potřebuje vody více, a jiná méně. A skřítci Vodohospodáři tomu všemu rozumí a dokážou to řídit. Tyhle dvě Rosičky nejspíš chtějí hodně rosy více, aby mohly dovádět. A neuvědomují si, že by svou kratochvílí mohly posunout rovnováhu vody v louce někam jinam… A tady zase skřítci zahradníčci hrají kuličky se semínky. Ne, abys podváděl! Pečují o semínka na louce, starají se, aby louka příští rok se znovu zazelenala travou a zdobila se v průběhu roku různými květy. „A jakpak si hraješ ty?“, ptala se Louka. Život v louce mi připomíná i to, co potřebuji ke svému životu já, abych byla šťastná. Uvědomuji si, že potřebuji prostor pro sebe, kde se mohu radovat ze života, hrát si, tančit, ale také spolutvořit. Že potřebuji stále probouzet dítě v sobě, které rádo běhá po louce, válí trávou z kopce sudy, houpe se na houpačce a jezdí po skluzavce, staví domečky z klacíků a trávy a hrady z písku - bez ohledu na věk. Že je pro mne důležité, abych udržovala rovnováhu mezi tím dospělým, „vážným a rozumným“ světem a světem dětským, s jeho čistotou, upřímností, hravostí, nadšením, radostí, ale také ztřeštěností, „nesmysly“, světem, kde nic není nemožné. Že potřebuji dávat prostor svému dítěti – pozorovateli, objeviteli, staviteli hradů, malíři a snílkovi, který svět vidí jinak než dospělí. Uvědomuji si, jak mne životem už od dětství provázejí rostliny a květiny, jak se mezi nimi cítím dobře, jak je ráda poznávám, pěstuji, dělám jimi druhým (i sobě) radost, kolik bylinek už mně nebo mým blízkým pomohlo, jaké množství darů nám Matka Příroda a Země nabízejí a cítím za to všechno vděčnost. Uvědomuji si, jak je pro život důležitá voda, její koloběh a rovnováha. Jak se jedna louka mění, když jeden nebo více roků málo prší a jak vypadá v roce, kdy prší více… Rosa mi připomíná, aby se mi ze života nevytratila šťavnatost. Připomíná mi, že mám kolem sebe spoustu zrcadel a zrcadélek, v nichž mohu vidět kousíčky sebe sama, a také oč můžeme být bohatší, dokážeme-li vidět krásu v maličkostech. Život v louce, tak jako v jiném ekosystému, mi připomíná, jak je důležité respektovat druhé a jejich cestu, jejich potřeby, ale také znát své hranice, poznat kdy se mohu s důvěrou otvírat světu, a kdy je potřeba se chránit před nebezpečím. I louka mne učí naslouchat. Nejen tomu hlasitému, ale i jemným, sotva slyšitelným zvukům. Sama sobě, svému srdci i životu kolem v jeho rozmanitosti… Uvědomuji si ale také to, jak my lidé si darů které nám Země nabízí, neumíme dostatečně vážit a lecos bereme jako samozřejmost. A bereme a bereme, aniž by nás napadlo, že je potřeba také dávat, aby byla zachovaná rovnováha….A uvědomuji si - tentokrát skrze louku - opět i moudrost života, života jako cesty k poznávání sebe sama, k tomu být vědomá, žít naplno tady a teď, dělat a sdílet s radostí to, co mě baví a naplňuje, žít v pravdě a s odvahou ve své jedinečnosti. A že jedinečnost může být třeba i v jemnosti a v tom nebát se ukázat se ve své zranitelnosti a v tom, jaký člověk doopravdy je, když odloží společenské masky a začne žít sám sebe, a ne představy druhých. Začnete-li i vy louku vidět nejen shora, ze své dospělé výšky, ale i trochu níž a zevnitř, jako ji vidívají děti, možná v ní můžete začít nejprve slabikovat a později třeba i číst jako v encyklopedii, jako v učebnici života, možná, že i vás něčím osloví… | |||
 | Já jsem ... louka II40x50 cm, olej, 2021PRODÁNO, obraz na přání, PRÁCE NA ZAKÁZKU Začalo to dopisem...Zamilovala jsem se do Vašeho obrázku šumavské louky...Mohla byste prosím namalovat louku pro mne? Ráda bych, aby byla radostná, hravá, měla otevřenou náruč. Jsem lékárnice a mám také svou bylinkovou poradnu. Ráda bych, aby obrázek přinášel pohodu, radost a dobrou náladu mým klientům i mně... Po čase přišel nápad. Kterou loukou z těch, na nichž jsem prožívala chvíle milé i hluboce niterné, se nechám inspirovat?... Tuhle louku za Žihobci v Pošumaví mám s bylinkami
spojenou. Vrátila jsem se před časem na ní do jakéhosi bezčasí, kdy jsem já byla bylinkářkou a chodila po těch loukách a svazích a z bylinek tvořila čaje pro druhé lidi.
Byl to pro mne prožitek tuze hluboký. Mám s ní spojených několik krásných nocí pod hvězdami, několik niterných osobních rituálů. Hrála jsem j zobrazit celý text | |||
 | Antonín a jeho svět80x60 cm, , olej, 2020pocta světu malíře Antonína Stojáka, v soukromé sbírce A.S. Nahlédnutí do kousku Světa Antonína Stojáka, výtvarníka, malíře a ilustrátora. Žije a tvoří v Klentnici u Mikulova. Obraz je parafrází na jeho Lodě bláznů inspirované
Hieronymem Boschem, které jsou však oslavou života a lásky v mnoha podobách, až dětinsky čisté, symbiózou křesťanství a pohanství, v krajinách, kudy cestoval a kde žil. Tenhle obraz
je jako kniha; kromě Antonína a jeho dcerky Toničky v něm najdete kousek z jeho starého domu v Klentnici, úžasného domu-hradu motivovaného domy ve Středozemí, který vystavěl z ruin,
a kousek jeho zahrady, motivy z knih, které Antonín ilustroval (Červíka Pepíka z jablíčka, Hejkálka ze starého lesa, Šlehačkové slony, Zatoulané štěnátko, děti z Dětské kuchařky
a další postavičky, žijící si své příběhy), postavičky z jeho období lyrického kubismu, pohanské č zobrazit celý text | |||
 | Moudrost života30x42 cm, olej, 2018ilustrace k Roku pralesů, tematická soutěž NP Šumava oceněno 2. místem v kategorii dospělých Mám ráda stromy. Při svých toulkách přírodou stromy objevuji, dotýkám se jich, povídám si s nimi, fotografuji je a sbírám různé úhly pohledu pro pozdější malování.
Skrz stromy se spojuji s moudrostí, svou vnitřní i tou vesmírnou.
Prales vnímám jako jednu velkou živou, komunikující bytost plnou mnoha dalších bytostí. Každý strom je bytostí sám o sobě. A v každém stromě nějaká bytost nebo bytůstka sídlí.
Kdo přichází v dobrém, dokáže se zastavit, v tichu jen tak být, všímat si a naslouchat, může některou z nich uvidět, uslyšet nebo ucítit. Bytosti pralesní i ty stromové jsou moudré.
Kdo s pokorou se zeptá, může od nich dostat odpověď, mohou se s ním podělit o nějakou životní moudrost. Při svém putování pralesem jsem se dotýkala stromů a Pral zobrazit celý text | |||
 | Našich třicet let41x30 cm, pastel, 2021ilustrace na téma 30 let NP Šumava, tematická soutěž NP Šumava oceněno 1. místem v kategorii dospělých v soukromé sbírce Mám ráda Šumavu, její jedinečnou krásu, zadumanou, moudrou, trochu melancholickou, divokou, navenek někdy svéhlavou a nelítostnou, uvnitř však
laskavě objímající a štědrou, zvlášť pro toho, kdo se dívá kolem sebe více smysly. Mám ráda cesty šumavskými hvozdy a staré stromy, které mi vyprávějí o životě.
A čím jsem starší, tím více mám ráda šumavské louky, bohaté životem, šťavnaté, hravé, jinak krásné v každém ročním období; malé přírodní zahrady i koncertní
síně plné bytostí a bytůstek, které lze zavnímat, jen když se začnu nořit dovnitř, do nitra louky.
Jsem vděčná za tuhle zelenou klenotnici i za to, že v průběhu let její poklady spíše přibývají, že Šumava rozkvétá a krásní, že v ní lze objevovat
stále více drobných nevšedně všedních krás. zobrazit celý text | |||
 | Zrození něžného blázna30x20 cm, olej, 2021dárek k narozeninám, v soukromé sbírce Je pouze na nás, zda vnímáme svůj svět jako vězení, z něhož kvůli někomu jinému nemůžeme jít tam, kam bychom chtěli. Pouze my sami můžeme uvidět dveře, vzít za kliku a udělat první kroky do svobody...Je pouze na nás, zda se odvážíme poznávat Pravdu. A nepříjímat slepě pravdy jiných lidí, které jsou nám předkládány tzv. pro naše dobro. Zda se odvážíme používat vlastní intuici. A zda se odvážíme řídit se vlastními city. Zda se odvážíme Žít. Žít svoji jedinečnost, naplňovat své poslání tady, tvořit svůj život jako umělecké dílo... | |||
 | Spoluhraní21x18 cm, olej, 2021dárek ke svatbě violoncellistů Simony a Ctirada, v soukromé sbírce Dva stromy s vnitřním bohatstvím, dva hráči, dvě violoncella a hravá louka. Co budou spoluvytvářet, co a jak budou v životě spoluhrát?... | |||
 | A přece rostu!(aneb Moje původní rodina) 40x40 cm, Pálava, olej, 2020 | |||
 | A stále rostu!(aneb Život je změna) 40x40 cm, re Pálava, olej, 2022 v soukromé sbírce | |||
 | Hudební vody šumavské41x30 cm, pastel a koláž, 2022 ilustrace na téma Voda v NP Šumava, tematická soutěž NP Šumava k Roku mokřadů Při toulkách Šumavou ráda naslouchám tónům jejích potůčků a říček a jejich hravému plynutí, vlnkám, které zurčí smíchem i zpívají si přeskakujíce kameny, šumění splavů a splávků, zrcadlení v mokřadech, hloubkám rašelinišť, vyprávění třpytivých kapek rosy na stéblech trávy, tanci dešťových kapek, tichému snění vody spící ve sněhu i divokému zpěvu síly vod jarního tání… Miluji tanec a hudbu, miluji violoncello; inspirují mne při malování. A miluji toulky Šumavou. Připomínají mi toulky mou vlastní vnitřní krajinou, vedou k mnoha zamyšlením, nad svým životem, nad svým vztahem k přírodě, nad bohatstvím a dary Země i nad vztahy nás lidí jako celku. Voda na Šumavě a hudba? Okamžitě se mi vybaví Preludium z první Bachovy suity pro violoncello. Pot zobrazit celý text | |||
 | Na Šumavu se vracejí vzácní ptáci30x42 cm, akvarel, 2019ilustrace k Roku ptáků, tematická soutěž NP Šumava Šumava se stává krajinou zelenější a čistší a vracejí se do ní ptáci, které vídali pouze pamětníci. Volavky jsem letos viděla jen na jižní Moravě a sokol stěhovavý kdovíkam se nastěhoval; na svých toulkách Šumavou jsem ani jeho nepotkala. Loni na podzim jsem však objevila na Šumavě ptáka, kterého jsem tam v předchozích letech také neviděla. Možná tam byl i dříve, dobře schovaný v listoví jedné z lip
na břehu Otavy na okraji Sušice. Jen jsem si ho nevšimla. Anebo se i on znovu vrátil tam, kde býval doma. Možná že v té lípě i hnízdí. Možná má však hnízdo někde úplně jinde
a z téhle lípy na mne jen vykoukl. Jako by věděl, že se tam zastavím. Nechtěla jsem ho vyrušit, tak jsem ho jen tiše pozorovala... Kdykoli jsem se později u téhle lípy zastavila,
byl tam. Jako by na mne zobrazit celý text | |||
 | Babička oliva280x200 cm, akryl, 2021ilustrace na stěnu dětského pokojíku na přání, PRÁCE NA ZAKÁZKU Namaluj mi strom na stěnu v dětském pokoji nad postýlku.... prosila kamarádka obdivující mé obrazy. A stihneš to, prosím, dřív než porodím?... Líbila by se nám oběma oliva, máme rádi Středomoří... Olivu pro Jakuba vnímám jako takovou laskavou babičku, která se lehce sklání nad postýlku, otvírá náruč, dává dítěti prostor ke zkoumámí a objevování světa, nezakazuje, ale má přirozenou
autoritu; umí chválit, raduje se z čehokoli, co se dítěti podaří, z každého nového krůčku. Nehodnotí, nekritizuje, netrestá, ví, že každé dítě je naprosto jedinečné a dokáže ho v té
jedinečnosti podporovat. Miluje pohádky, ráda je předčítá, sbírá a zapisuje a také vymýšlí vlastní... Ráda zpívá a když vaří, koření písničkami a láskou. Ráda si hraje. Odpoví na každou
otázku, úměrně věku dítěte, ale pravdivě, nikdy ho nepošle někam... a dokáže zobrazit celý text | |||