301    (přístupů od 17.11.2021) DOMOVSKÁ STRÁNKA				OČNÍ PORADNA co všechno ovlivňuje naše vidění aneb rady a tipy jak se zdravěji chovat ke svému zraku co můžeme dělat pro to, aby naše děti brýle nepotřebovaly, a nebo až co nejpozději cvičení a techniky pro zlepšení zraku tematický prožitkový cyklus Škola zdravého vidění * * * * * Patříte už i Vy do poloviny naší populace, která trpí nějakou oční vadou? Cítíte, že se vám zhoršuje zrak? Pálí vás oči, slzí, rudnou, jsou unavené? Nepomáhají oční kapky? Potřebujete už i Vy brýle nebo čočky? Nebo dokonce opět silnější? Nechcete se smířit s tím, že budete až do konce života brýlemi nebo kontaktními čočkami omezováni a na laserovou operaci nechcete nebo nemůžete jít? Dá se s tím něco dělat přirozenou cestou? Dobrá zpráva je, že dá. Ale záleží jen na hlavně Vás a na Vašem přístupu. I pokud se zatím necítíte nemocní, ale zhoršuje se Vám zrak nebo potřebujete již brýle na čtení, Vaše tělo tím dává vědět, že něco v něm není v harmonii a rovnováze a je nejvyšší čas něco změnit. Kvalitu vidění si můžete minimálně zlepšit nebo postupně zcela uzdravit i Vy a není podstatné, kolik je Vám let. Jak pracuji? V rámci individuální konzultace rozebereme společně Váš životní příběh, Vaše zvyklosti pracovní, stravovací, stresy, způsob reakcí na různé situace, ukážeme si, co všechno ovlivňuje zrak a kvalitu vidění, čím si (často i nevědomě) ubližujeme, co nám a očím naopak prospívá a čím si můžeme pomoci. Poradím Vám určitá cvičení a techniky, individuálně laděné, které můžete praktikovat ke zlepšení vidění, nabídnu tipy, jak upravit jídelníček, aby podporoval zdravější funkci Vašich očí. Během dalších sezení se můžeme více věnovat některé z oblastí a můžeme se společně naučit vybraná cvičení a uvolňovací techniky. Každý máme svou individuální cestu. Někomu bude stačit zlepšení stávajícího stavu, někdo však může chtít pokusit se o skutečné uzdravení zraku přirozenou cestou a rozhodne se pro hlubší cestu do svého nitra. Pro takovéto zájemce o hlubší poznávání sebe sama nabízím Školu zdravého vidění. Pracovní kruh, kde se budeme v rámci několika setkání hlouběji věnovat různým způsobem (prožitkové techniky, různá cvičení a uvolňovací techniky, meditace, společné sdílení,...) oblastem souvisejícím s viděním a pracovat společně sami na sobě. Mít znovu zdravé/zdravější vidění je cesta, na které vás ráda budu provázet.

Můj příběh:

Své první brýle jsem dostala před 42 lety. Čím víc jsem svým očím ubližovala, tím víc se postupně zhoršovalo vidění a dioptrie narůstaly.

První brýle byly zpočátku slabé, jen na tabuli a na televizi. Tak, jak jsem postupně čím dál více ubližovala svým očím, dioptrie narůstaly, až jsem skončila u krátkozrakosti kombinované s astigmatismem, celkem 6,5 D. Ubližovala jsem hodně si z nevědomosti a neznalosti. Téměř všechno, co zdravému vidění ubližuje a očím nedělá dobře (kromě kouření), jsem si vyzkoušela sama na sobě:

• Hodně jsem četla. S mizerným osvětlením, bez znalosti jak číst zdravěji.
• Čtení a práci zaměřenou převážně na vidění nablízko jsem kompenzovala nedostatečně nebo nevhodně, obrovsky jsem přetěžovala oči. Léta jsem trávila nad knihami při studiu a čtení bylo i mým koníčkem.

  Ponocovala jsem přitom a relaxovala málo nebo vůbec. Když jsem nastoupila do zaměstnání, přestože jsem pracovala jako lékařka, většinu mé práce představovala opět soustředěná činnost nablízko, u počítače nad hodnocením nálezů, kontrolou výsledků, později dalším studiem a přípravou přednášek, často na úkor spaní, abych to skloubila s  rodinou, opět bez dostatečné relaxace.

• Léta jsem žila pod tlakem, v  napětí a stresu, které se mi ukládaly do těla i do očí.
Dělala jsem spoustu věcí, většinou několik současně, a neuměla jsem rozlišit, co je skutečně důležité. Tlak mi vytvářelo okolí, a hlavně já sama sobě. Věci, které jsem řešit neuměla nebo bylo nepříjemné je řešit, jsem odkládala. Neuměla jsem vyjadřovat emoce, ukládala jsem si je (zejména ty negativní) do těla jako další napětí.
• Domnívala jsem se, že jím zdravě, ale očím i tak scházely důležité živiny. Očistu zevnitř jsem neznala.

• Hýbala jsem ráda, a některá léta i hodně (a až moc), ale nevybírala jsem si sporty podporující zdravé vidění. Trénovala jsem pro výkon, ne pro radost z pohybu. A jako dítě jsem rozhodně netrávila venku tolik času, kolik by bylo potřeba na kompenzaci práce uvnitř, vsedě a nablízko.

• Poslušně jsem později nosila všude v létě sluneční brýle.
• Vypěstovala jsem si závislost na brýlích, nedokázala jsem si představit, že bych při 6,5 D vůbec něco mohla dělat bez nich.   Měla jsem brýle vedle postele a ráno, jak jsem otevřela oči, jsem si je nasadila. Odkládala jsem je jen při čištění nebo sprchování. Brýle mi občas vadily, hlavně při sportu a při špatném počasí, ale nosit čočky jsem se nenaučila. K laserové operaci jsem před lety sice našla odvahu, ale naštěstí ne peníze.
• Byla jsem přesvědčená, že když brýle mají oba rodiče, je to určitě dědičné.
• Zdravotní systém mne přesvědčoval, že jediným řešením je nosit brýle (nebo čočky) a smířit se s tím, že postupně budu potřebovat stále silnější. A tak jsem žila v přesvědčení, že brýle budou mojí nechtěnou součástí až do konce života.

Na mé cestě ke zdravějšímu vidění se mi zlepšila nejen zraková ostrost, ale i prostorová orientace, periferní vidění, vidění za šera, rozšířilo se mi vnímání sebe sama i světa kolem sebe, objevila jsem živou stravu (raw food) a její benefity pro mé tělo, detoxikaci, různé druhy vědomé práce s tělem i s emocemi, uvolňování napětí, poznala jsem zajímavé lidi, kteří mi pomohli a pomáhají. Pracuji na sobě dále. Vím, že pokud to pro mne bude prioritou, mohu vidět ještě jasněji a ostřeji a také zdravěji než dříve.

Pokud Vás moje cesta zaujala a chtěli byste i Vy udělat něco pro to vidět lépe přirozenou cestou, napište mi. Pokusíme se společně najít pro Vás tu nevhodnější cestu...